To nejhorší za námi aneb jak jsme jeli do Hradce Králové na RTG

Cairovi byl v květnu rok, a tak jsme se rozhodli, že pomalu začneme řešit další věc nutnou k uchovnění. Na řadě byl rentgen kyčlí, který měl odhalit, jak moc náš kluk trpí dysplazií kyčelního kloubu a jestli je tedy vhodný do chovu či ne.
Když jsme si před rokem vybírali nový přírustek do rodiny, na DKK jsme dávali pozor a byli šťastní, že jsme našli štěndo s "nulovými" rodiči a celkově zdravým příbuzenstvem. Doufali jsme tedy, že se tato snaha vyplatila a i náš kluk zdědí jen to nejlepší.
Odmalička Cairo všude skákal, běhal po schodech, ač nesměl (ale on přece musel být pořád s námi), a vylezl na každou skalku. Na cvičáku si zamiloval překážky a áčko, pro frisbee by se zabil. Na jednu stranu jsme měli strach, že si tím klouby poškodí (přestože jsme to hodně regulovali), na stranu druhou bylo vidět, že ho tyto aktivity naplňují a netrpí při nich žádnou bolestí.

O prázdninách jsem se rozhodla, že se začneme věnovat agility, a tak jsem chtěla mít konečně jasno, jak to s Cairem vlastně vypadá. 8. 7. ráno jsme vyrazili směr Hradec Králové a v 10h už čekali před ordinací MVDr. Jaromíra Ekra, který posuzuje DKK u chodských psů. Cairo pěl v čekárně árie, jelikož se těšil na výlet a místo toho trčel v divně páchnoucí místnosti mezi malými pejsky a kočkami, kteří si s ním nechtěli hrát. Těžko mu vysvětlit, co ho vlastně čeká a proč je nutné tu nepříjemnou věc podstoupit.
Když jsme přišli na řadu, nejdříve bylo potřeba pejska zvážit. K našemu překvapení měl hubeňour jen 22,5kg. Však on taky chudák den předtím nežral, ale u něj to není nic zvláštního. Pak nastalo to nejhorší, píchnutí narkózy. Cairo se nejdřív statečně držel, ale nakonec stejně pacičkou cukal, tak jsme ho museli držet ve dvou a čekat, až usne.
Dál už se jen čekalo, jak vše dopadne. Rozhodli jsme se i pro RTG loktů, takže si mamka vyzkoušela astinenci při snímkování. Za chvíli za námi přišel pan doktor se skvělou zprávou. Máme samé nulky!!! Nemohlo to dopadnout lépe. Celí šťastní jsme si nechali popsat od pana doktora snímky, zaplatili a šli probudit pejska. Cairo se probrat nechtěl, tak ho sestřička štípla do ouška. Pak na nás jen zmateně koukal, s jazykem ven z tlamy. Vypadal jako opilý a asi se tak i cítil. Zničehonic se ale rozštěkal, protože zahlédl v ordinaci pejska. No to byl řev. Než jsme došli k autu na parkovišti, nepřestal. Unavilo ho to tak, že jsme ho už do kufru museli odnést v náručí.

Celý den se vzpamatovával z narkózy, hodně odpočíval a cpal se piškotkama. Vůbec mu to nezávidím, ale to nejhorší už máme za sebou a víme, že je náš pejsek naprosto zdravý aspoň co se kloubů týče.

DKK i DLK 0/0