První trénink agility

Díky sestře jsme měli s Cairem možnost včera absolvovat trénink agility ve Staré Boleslavi pro úplné začátečníky. Těch pár minut mi ale dalo mnohem víc než bych čekala. Názor cizího člověka, který vám upřímně řekne, co děláte špatně a jak to zlepšit je naprosto nenahraditelný. Podařilo se mi Caira rozehrát na míček se šnůrou, který mu do té doby moc neříkal (prostě to není tenisák a nelítá to tak pěkně) a zjistila jsem, že když se opravdu snažím dávat velký důraz na změny v hlasu při kárání a chválení, pes funguje mnohem líp, jen pro mě je to po chvíli dost náročné. Hlavně udržet jeho pozornost byl pro mě oříšek, protože ho celou dobu rozptylovala přítomnost sestry cvičící na druhé straně louky a náš závisláček potřeboval být s náma oběma :) Taky si Cairo oblíbil tunel, který se mu původně moc nezdál. Tím, že ho cvičitelka podržela před tunelem, zatímco jsem já šla na druhý konec a zavolala na něj, si to skvěle vyzkoušel. Proletěl jím vždycky jako střela a pak už do něj šel i sám jen tak ze zvědavosti. I do zahnutého tunelu pak v pohodě vlezl jen na můj povel, protože už chápal, co se po něm chce. Je to moc šikovný kluk a když to vidím, hrozně mě mrzí, že máme tak málo společného času na trénování. Určitě se teď ale budu snažit ten čas využít co nejvíc a trénovat doma jak poslušnost, tak obíhání skočky a jiné tríčky, co to půjde :) Jen je ještě mladý a po chvíli byl stejně jako ostatní štěnda nesoustředěný a otrávený, tak jsme je pustili, ať si jdou spolu hrát. Čekali jsme ještě na sestru, až docvičí své zdatné bíglí sportovkyně, udělali si procházku po okolí a chvíli aportoval. Jeden pán ze cvičáku mu házel míčky tak daleko, že po pátém už to vzdal a místo, aby běžel k němu, šel se schovat i s míčkem do kufru na deku, jakože už toho dneska bylo dost :D Po návratu domů sotva pletl nožkama a usnul jako mimino :)

A na Velikonoční pondělí šel Cairo fandit Ellie a Soptí na agility závody. Rubynka kvůli miminkům pouze držela palce s ním :)